webhosting rewolt.cz
damage done| day after | free dimension | gasmask | insane society | malarie | misanthrope | phobia | psychocontrol | pure heart | samuel | silver rocket | tpc | walking the dead| xthtreatx
record review:::...
(18 | 10 | 2000 - 14:19 - reactions: 0)
Nìkolik recenzí na nìjaké ty desky........

Don Caballero – American Don
(Touch and Go)
Všimli jste si, jak pøekvapivì hodnì kapel se odvážnì rozhodlo, že jim do jejich zvukovejch zámìrù tak nìjak nepasuje zpìv? Nìkomu to jde lépe, nìkomu samozøejmì hùø, ovšem Don Caballero zcela jednoznaènì patøí k tìm prvním. A to i pøesto, že jejich novinka American Don je tak trochu… pøekladatelským oøíškem.
Hudba Dona Caballera se vyvíjela podobnì jako celá produkce Touch and Go (kde kapela od svých zaèátkù vydává) v 90. letech – syrovì rámusící kytary tu položily základy k velmi tìžko definovatelnýmu zvuku, o nìmž je možný s jistotou øíct snad jen jedinou vìc: že jde o ohromný obohacení souèasný nezávislý scény. A Don Caballero patøí v katalogu Touch and Go k tìm nejpozoruhodnìjším zjevùm – živì si pamatuju, jak silnì mì oslovilo jejich první album For Respect z roku 1993. Ale zároveò musím pøiznat, že zas tak peèlivì jsem jejich dráhu pak dál nesledoval (i když druhou desku i poslední album jsem samozøejmì slyšel): naše cesty se znova protnuly až s vydáním American Don.
V sestavì zùstal už jen kytarista Ian Williams a bubeník Damon Che (na trio je doplòuje novej basák Eric Emm) a dost se zmìnila i muzika. Don Caballero v podstatì rezignovali na jakýkoliv ještì zbývající pojítka s rockem a na American Don se pøedstavujou jako neúnavnì se promìòující chameleón, kterej v rámci jednoho zvuku zkouší tolik barev, výrazù a poloh, kolik je jen možný. A tím nechci øíct, že ta deska je nìjak nejednotná nebo roztøíštìná – to v žádným pøípadì, právì naopak. Je „jen“ maximálnì hravá, chvíli nepostojí na místì, jeden motiv klouže do druhýho a co je nejdùležitìjší: celý to pùsobí velmi vstøícnì a pøirozenì. Kapela se nepochlubí ani jedním „typicky rockovým“ riffem, hudba tady plyne ve zvláštních tvarech, který nezapøou èím dál silnìjší ovlivnìní jazzem. Taky jsem nìkde èetl pøirovnání ke King Crimson - a není to tak od vìci…
Co se ale nezmìnilo, jsou zajímavý a srandovní názvy písnièek: „The Peter Criss jazz“ nebo závìreèná „Let´s face it pal, you didn´t need that eye surgery“. American Don je velmi sympatický album.


Red Stars Theory
(Touch and Go)
Víc jak pùlhodinový EP se ètyøma skladbama (z nichž dvì jsou remixy) a s promyšlenì nevkusným obalem, pøipomínající podobnì zhovadilej booklet excelentního alba Houdini od Melvins.
Ale ta muzika – to je paráda. Líný a pomalý tempa, jakoby nezúèastnìný vybrnkávání, námìsíènej hlas (pokud se teda ozve). První dvì vìci („And Often Off Again“ a druhá „Our Nearest Neighbors“) vám ještì èas od èasu zanechají v rozlehlým prostoru pár orientaèních bodù, takže závra? vás nenutí pøiblížit se zemi, ale dva následující remixy („Parts Per Million“ a poslední, hodnì ambientní „Boring Ghosts“) už jen rozmazanì pøibližujou možný cesty, na kterejch se Red Stars Theory pøi jejich tvorbì pohybovali. Ale právì „Boring Ghosts“ je fakt zajímavá – z hypnotizující zvukový plochy se úplnì na závìr vyloupne krátkej akustickej motiv, jehož krása spoèívá právì v tom, že je jen zlehka naznaèenej.
Jako kdyby èlenové Dirty Three hráli s Alohou a celý to produkoval zfetovanej Syd Barrett. Red Stars Theory jsou nìkde hodnì mimo a to je pøitažlivý. Není potøeba být zapøísáhlým fanouškem nìjaký krkolomný intelektuálský alternativy, ale tohle si zaslouží minimálnì respekt.


Nomeansno – One
(Wrong Records)
Sakra, do tohohle se mi nechce… Nomeansno jsou jedna z kapel, který mì ovlivnily vùbec nejvíc, skoro na nì nedám dopustit. Ale bohužel, nová deska One je neuvìøitelnì slabá; skoro se mi nechce vìøit, že tohle je ta samá kapela, která natoèila tak zásadní alba jako Wrong nebo Why Do They Call Me Mr. Happy?
Když jsem psal do druhýho èísla Reskatoru recenzi na pøedposlední desku Nomeansno Dance Of The Headless Bourgeoisie, pøièítal jsem svoje zklamání z ní pochopitelný zmlsanosti staršíma albama a tu nahrávku jsem bral spíš jako takovej zaslouženej oddechovej èas. Ale One je (panebože, mì se to píše tak tìžce!) ještì horší. Je tady sice velmi slušnej otvírák „The Graveyard Shift“ a povedená skladba „The Phone Call“, ale na zbytku desky se nedìje nic, z èeho by bìhal mráz po zádech a èlovìk by cejtil takový to mravenèení nìkde v oblasti žaludku – teda jevy, který byly døív pøi poslechu nahrávek Nomeansno celkem bìžný. Možná je to tím, že One je víc do jazzu než pøedcházející alba, ale nevím… Sex Mad je taky docela krkolomná deska a je to pøitom naprosto fantastický. Ale na One v podstatì bez výjimky zmizely ty klenutý, pevný, až jaksi osudovì naléhavý melodie, který úžasnì zpíval Rob a který se lehce maskovaly ironií, aby v nich naplno nepropukla ta palèivá bolest a ohromná deziluze, hlodající v duši asi každýho èlovìka. One tohle nenabízí. Možná tady hledám nìco, co už mi kapela z nìjakejch tvùrèích zámìrù nechce nabídnout, ale moc tomu nevìøím.
Zajímavý je i to, že na nový desce Nomeansno jsou hned dvì coververze – „Bitch´s Brew“ od Milese Davise a „Beat On The Brat“ od Ramones. Jako kdyby si kapela samotná tentokrát nebyla svým èerstvým materiálem zrovna nejjistìjší a rozhodla se sáhnout po osvìdèenejch inspiracích, aby jí pøišly na pomoc. Ale to jsou samozøejmì jen spekulace…
Pøesto jim poøád silnì vìøím.


Jets To Brazil – Four Cornered Night
(Jade Tree)
„Miluju ten pocit, když mám co dát,“ zpívá Blake Schwarzenbach v závìreèný „All Things Good And Nice“ a nìkolika slovama tak pøesnì vystihuje náladu celýho úžasnýho alba: mnì osobnì toho totiž Jets To Brazil dávají strašnì, strašnì moc. Jak s tím vším zaèít?
Nová deska Jets To Brazil možná vzbudí znaènou polemiku kvùli svýmu zvuku – jestliže už debut Orange Rhyming Dictionary byl hodnì klidnej, tak proti Four Cornered Night poøád pùsobí jako dost velká jízda. J.T.B. se sice posílili na postu druhýho kytaristy, ale výraznou pøevahu kytar tady nenajdete – prosazuje se spíš klavír, nìkde akustická kytara nebo varhany. A nìjak výraznì nabroušený skladby tu nejsou, snad jen první „You´re Having The Time Of My Life“ nebo „Milk And Apples“, zbytek je velice, velice poklidnej. Ale taky neskuteènì krásnej!
Uznávám, že momentální osobní naladìní je pro oblibu / zatracení tohohle alba naprosto klíèový. A mì prostì dostali. Na Five Cornered Night jsou bez pøehánìní jedny z nejlepších melodií, co jsem kdy slyšel. Na klavíru a smyècích postavená „In The Summer´s When You Really Know“ nebo køehká „Little Light“ jsou…
nepopsatelný – cítím v nich tak ohromující sílu emocí, že jsem prostì nucenej opustit tìsný hranice slov a vìt a zkouším to album vysvìtlit srdcem. Ale moc mi to, jak vidíte, nejde. A proè to vlastnì nìjak vysvìtlovat nebo popisovat? Je to zkrátka nádhera. Naléhavost, nìha, láska – na týhle desce je to všechno v tak èistý a upøímný podobì, že fakt nevím, co víc o tom psát… Zkuste si to aspoò jednou poslechnout.
A pak tu jsou ty texty! Po trochu nesrozumitelnejch šifrách z Orange Rhyming Dictionary sepsal Schwarzenbach pøekvapivì pøímoèarý slova, který se vás dotknou minimálnì stejnì vøele, jako hudba:
„Little light tonight / I just saw our whole life
You´re a sweet avenue / that I can´t seem to get to
Now I´m so far from you / I´m naming stars for you“

(Little Light)
„All things to those who wait / take your time to find your way
Half the answers will come from your mistakes
Even when you´re wrong I think you´re great“

(All Things Good And Nice)
A nebo závìreènej vzkaz v „All Things Good And Nice“:
„To all the bands who mean what they say:
it´s not what you sell its what you make.“

Five Cornered Night je sice deska, která je zvukovì víc podobná Beatles než… tøeba Jawbox (tohle album produkoval J.Robbins), ale to by rozhodnì nemìl být
dùvod jí nìjak pøedpojatì odmítat. Pøiznávám, že pro mì je nový album Jets To Brazil zatím deskou roku.

The Black Heart Procession – Three
(Touch and Go)
Smutná, melancholická, místy až zoufalá a depresivní – a hned zas uklidòující a léèivì tichá: taková je muzika Black Heart Procession, jejichž novinka Three je podle mýho názoru jejich dosud nejlepší deskou.
Nìkolik skladeb na Three je skuteènì silnì depresivních - a je to taková velice uvìøitelná beznadìj; ani zdaleka se to neblíží nìjakýmu nasládlýmu krasosmutnìní, který konèí s posledním taktem písnì. Bolest Black Heart Procession je žitá, je až strašidelnì blízká každodenní prázdnotì pustejch životù a bezvýchodnejch osudù, je to bolest, která trvá a která se na krátký, prchavý okamžiky zhmotòuje v muzice, aby tak aspoò na chvíli odlehèila tìm, který jí nosí v srdci. Snad proto nepùsobí rozmáchlej klavírní doprovod nebo smyèce v podání Black Heart Procession nìjak pateticky nebo nepatøiènì.
Ale Three není jen o beznadìji. Naopak – øekl bych, že nejlepší skladby desky jsou ty, v nichž se køehce, ale zøetelnì mihotá plamínek nadìje („Never From This Heart“, moje nejoblíbenìjší „A Heart Like Mine“ nebo poslední „On Ships Of Gold“, na který po telefonu hostuje Kazu Makino z Blonde Redhead).
Je to jedna z nejkrásnìjších desek tohoto roku, zcela jistì. Black Heart Procession jsou pro mì tøeba spolu s Low (jejichž zvuk pøipomínají nìkterý tišší vìci na Three) nejvíc autentickými nástupci Joy Division. Ne proto, že by se o to nìjak køeèovitì snažili; ne proto, že by se cílenì utápìli v depresích. Black Heart Procession prostì umìjí tu bolest promìnit v muziku – tak, jak to dovedl Ian Curtis. Je zvláštní, že se tahle legenda doèkala dùstojnejch nástupcù až dvacet let po svým konci. Black Heart Procession jsou hodnì, hodnì hluboko.
 
reactions:
bute prvn kdo zde zanech svj nzor
| add | show all | show article |
actual concerts:::...

search:::...fulltext
  GO

reklama:::...
Hledte nkoho na vytvoen www strnek? Nebo potebujete eshop? Mrknte sem, nebo kontaktujte sonic@czechcore.cz.

printing:::...
Text version for printing





© Centauri Production - designed by Budd