| record review:::... |
| (18 | 10 | 2000 - 14:19 - reactions: 0) |
| Nìkolik recenzà na nìjaké ty desky........ |
Don Caballero – American Don
(Touch and Go)
VÅ¡imli jste si, jak pøekvapivì hodnì kapel se odvážnì rozhodlo, že jim do jejich zvukovejch zámìrù tak nìjak nepasuje zpìv? Nìkomu to jde lépe, nìkomu samozøejmì hùø, ovÅ¡em Don Caballero zcela jednoznaènì patøà k tìm prvnÃm. A to i pøesto, že jejich novinka American Don je tak trochu… pøekladatelským oøÃÅ¡kem.
Hudba Dona Caballera se vyvÃjela podobnì jako celá produkce Touch and Go (kde kapela od svých zaèátkù vydává) v 90. letech – syrovì rámusÃcà kytary tu položily základy k velmi tìžko definovatelnýmu zvuku, o nìmž je možný s jistotou øÃct snad jen jedinou vìc: že jde o ohromný obohacenà souèasný nezávislý scény. A Don Caballero patøà v katalogu Touch and Go k tìm nejpozoruhodnìjÅ¡Ãm zjevùm – živì si pamatuju, jak silnì mì oslovilo jejich prvnà album For Respect z roku 1993. Ale zároveò musÃm pøiznat, že zas tak peèlivì jsem jejich dráhu pak dál nesledoval (i když druhou desku i poslednà album jsem samozøejmì slyÅ¡el): naÅ¡e cesty se znova protnuly až s vydánÃm American Don.
V sestavì zùstal už jen kytarista Ian Williams a bubenÃk Damon Che (na trio je doplòuje novej basák Eric Emm) a dost se zmìnila i muzika. Don Caballero v podstatì rezignovali na jakýkoliv jeÅ¡tì zbývajÃcà pojÃtka s rockem a na American Don se pøedstavujou jako neúnavnì se promìòujÃcà chameleón, kterej v rámci jednoho zvuku zkouÅ¡Ã tolik barev, výrazù a poloh, kolik je jen možný. A tÃm nechci øÃct, že ta deska je nìjak nejednotná nebo roztøÃÅ¡tìná – to v žádným pøÃpadì, právì naopak. Je „jen“ maximálnì hravá, chvÃli nepostojà na mÃstì, jeden motiv klouže do druhýho a co je nejdùležitìjÅ¡Ã: celý to pùsobà velmi vstøÃcnì a pøirozenì. Kapela se nepochlubà ani jednÃm „typicky rockovým“ riffem, hudba tady plyne ve zvláštnÃch tvarech, který nezapøou èÃm dál silnìjÅ¡Ã ovlivnìnà jazzem. Taky jsem nìkde èetl pøirovnánà ke King Crimson - a nenà to tak od vìci…
Co se ale nezmìnilo, jsou zajÃmavý a srandovnà názvy pÃsnièek: „The Peter Criss jazz“ nebo závìreèná „Let´s face it pal, you didn´t need that eye surgery“. American Don je velmi sympatický album.
Red Stars Theory
(Touch and Go)
VÃc jak pùlhodinový EP se ètyøma skladbama (z nichž dvì jsou remixy) a s promyÅ¡lenì nevkusným obalem, pøipomÃnajÃcà podobnì zhovadilej booklet excelentnÃho alba Houdini od Melvins.
Ale ta muzika – to je paráda. LÃný a pomalý tempa, jakoby nezúèastnìný vybrnkávánÃ, námìsÃènej hlas (pokud se teda ozve). Prvnà dvì vìci („And Often Off Again“ a druhá „Our Nearest Neighbors“) vám jeÅ¡tì èas od èasu zanechajà v rozlehlým prostoru pár orientaènÃch bodù, takže závra? vás nenutà pøiblÞit se zemi, ale dva následujÃcà remixy („Parts Per Million“ a poslednÃ, hodnì ambientnà „Boring Ghosts“) už jen rozmazanì pøibližujou možný cesty, na kterejch se Red Stars Theory pøi jejich tvorbì pohybovali. Ale právì „Boring Ghosts“ je fakt zajÃmavá – z hypnotizujÃcà zvukový plochy se úplnì na závìr vyloupne krátkej akustickej motiv, jehož krása spoèÃvá právì v tom, že je jen zlehka naznaèenej.
Jako kdyby èlenové Dirty Three hráli s Alohou a celý to produkoval zfetovanej Syd Barrett. Red Stars Theory jsou nìkde hodnì mimo a to je pøitažlivý. Nenà potøeba být zapøÃsáhlým fanouÅ¡kem nìjaký krkolomný intelektuálský alternativy, ale tohle si zasloužà minimálnì respekt.
Nomeansno – One
(Wrong Records)
Sakra, do tohohle se mi nechce… Nomeansno jsou jedna z kapel, který mì ovlivnily vùbec nejvÃc, skoro na nì nedám dopustit. Ale bohužel, nová deska One je neuvìøitelnì slabá; skoro se mi nechce vìøit, že tohle je ta samá kapela, která natoèila tak zásadnà alba jako Wrong nebo Why Do They Call Me Mr. Happy?
Když jsem psal do druhýho èÃsla Reskatoru recenzi na pøedposlednà desku Nomeansno Dance Of The Headless Bourgeoisie, pøièÃtal jsem svoje zklamánà z nà pochopitelný zmlsanosti starÅ¡Ãma albama a tu nahrávku jsem bral spÃÅ¡ jako takovej zaslouženej oddechovej èas. Ale One je (panebože, mì se to pÃÅ¡e tak tìžce!) jeÅ¡tì horÅ¡Ã. Je tady sice velmi sluÅ¡nej otvÃrák „The Graveyard Shift“ a povedená skladba „The Phone Call“, ale na zbytku desky se nedìje nic, z èeho by bìhal mráz po zádech a èlovìk by cejtil takový to mravenèenà nìkde v oblasti žaludku – teda jevy, který byly døÃv pøi poslechu nahrávek Nomeansno celkem bìžný. Možná je to tÃm, že One je vÃc do jazzu než pøedcházejÃcà alba, ale nevÃm… Sex Mad je taky docela krkolomná deska a je to pøitom naprosto fantastický. Ale na One v podstatì bez výjimky zmizely ty klenutý, pevný, až jaksi osudovì naléhavý melodie, který úžasnì zpÃval Rob a který se lehce maskovaly ironiÃ, aby v nich naplno nepropukla ta palèivá bolest a ohromná deziluze, hlodajÃcà v duÅ¡i asi každýho èlovìka. One tohle nenabÃzÃ. Možná tady hledám nìco, co už mi kapela z nìjakejch tvùrèÃch zámìrù nechce nabÃdnout, ale moc tomu nevìøÃm.
ZajÃmavý je i to, že na nový desce Nomeansno jsou hned dvì coververze – „Bitch´s Brew“ od Milese Davise a „Beat On The Brat“ od Ramones. Jako kdyby si kapela samotná tentokrát nebyla svým èerstvým materiálem zrovna nejjistìjÅ¡Ã a rozhodla se sáhnout po osvìdèenejch inspiracÃch, aby jà pøiÅ¡ly na pomoc. Ale to jsou samozøejmì jen spekulace…
Pøesto jim poøád silnì vìøÃm.
Jets To Brazil – Four Cornered Night
(Jade Tree)
„Miluju ten pocit, když mám co dát,“ zpÃvá Blake Schwarzenbach v závìreèný „All Things Good And Nice“ a nìkolika slovama tak pøesnì vystihuje náladu celýho úžasnýho alba: mnì osobnì toho totiž Jets To Brazil dávajà straÅ¡nì, straÅ¡nì moc. Jak s tÃm vÅ¡Ãm zaèÃt?
Nová deska Jets To Brazil možná vzbudà znaènou polemiku kvùli svýmu zvuku – jestliže už debut Orange Rhyming Dictionary byl hodnì klidnej, tak proti Four Cornered Night poøád pùsobà jako dost velká jÃzda. J.T.B. se sice posÃlili na postu druhýho kytaristy, ale výraznou pøevahu kytar tady nenajdete – prosazuje se spÃÅ¡ klavÃr, nìkde akustická kytara nebo varhany. A nìjak výraznì nabrouÅ¡ený skladby tu nejsou, snad jen prvnà „You´re Having The Time Of My Life“ nebo „Milk And Apples“, zbytek je velice, velice poklidnej. Ale taky neskuteènì krásnej!
Uznávám, že momentálnà osobnà naladìnà je pro oblibu / zatracenà tohohle alba naprosto klÃèový. A mì prostì dostali. Na Five Cornered Night jsou bez pøehánìnà jedny z nejlepÅ¡Ãch melodiÃ, co jsem kdy slyÅ¡el. Na klavÃru a smyècÃch postavená „In The Summer´s When You Really Know“ nebo køehká „Little Light“ jsou…
nepopsatelný – cÃtÃm v nich tak ohromujÃcà sÃlu emocÃ, že jsem prostì nucenej opustit tìsný hranice slov a vìt a zkouÅ¡Ãm to album vysvìtlit srdcem. Ale moc mi to, jak vidÃte, nejde. A proè to vlastnì nìjak vysvìtlovat nebo popisovat? Je to zkrátka nádhera. Naléhavost, nìha, láska – na týhle desce je to vÅ¡echno v tak èistý a upøÃmný podobì, že fakt nevÃm, co vÃc o tom psát… Zkuste si to aspoò jednou poslechnout.
A pak tu jsou ty texty! Po trochu nesrozumitelnejch Å¡ifrách z Orange Rhyming Dictionary sepsal Schwarzenbach pøekvapivì pøÃmoèarý slova, který se vás dotknou minimálnì stejnì vøele, jako hudba:
„Little light tonight / I just saw our whole life
You´re a sweet avenue / that I can´t seem to get to
Now I´m so far from you / I´m naming stars for you“
(Little Light)
„All things to those who wait / take your time to find your way
Half the answers will come from your mistakes
Even when you´re wrong I think you´re great“
(All Things Good And Nice)
A nebo závìreènej vzkaz v „All Things Good And Nice“:
„To all the bands who mean what they say:
it´s not what you sell its what you make.“
Five Cornered Night je sice deska, která je zvukovì vÃc podobná Beatles než… tøeba Jawbox (tohle album produkoval J.Robbins), ale to by rozhodnì nemìl být
dùvod jà nìjak pøedpojatì odmÃtat. Pøiznávám, že pro mì je nový album Jets To Brazil zatÃm deskou roku.
The Black Heart Procession – Three
(Touch and Go)
Smutná, melancholická, mÃsty až zoufalá a depresivnà – a hned zas uklidòujÃcà a léèivì tichá: taková je muzika Black Heart Procession, jejichž novinka Three je podle mýho názoru jejich dosud nejlepÅ¡Ã deskou.
Nìkolik skladeb na Three je skuteènì silnì depresivnÃch - a je to taková velice uvìøitelná beznadìj; ani zdaleka se to neblÞà nìjakýmu nasládlýmu krasosmutnìnÃ, který konèà s poslednÃm taktem pÃsnì. Bolest Black Heart Procession je žitá, je až straÅ¡idelnì blÃzká každodennà prázdnotì pustejch životù a bezvýchodnejch osudù, je to bolest, která trvá a která se na krátký, prchavý okamžiky zhmotòuje v muzice, aby tak aspoò na chvÃli odlehèila tìm, který jà nosà v srdci. Snad proto nepùsobà rozmáchlej klavÃrnà doprovod nebo smyèce v podánà Black Heart Procession nìjak pateticky nebo nepatøiènì.
Ale Three nenà jen o beznadìji. Naopak – øekl bych, že nejlepÅ¡Ã skladby desky jsou ty, v nichž se køehce, ale zøetelnì mihotá plamÃnek nadìje („Never From This Heart“, moje nejoblÃbenìjšà „A Heart Like Mine“ nebo poslednà „On Ships Of Gold“, na který po telefonu hostuje Kazu Makino z Blonde Redhead).
Je to jedna z nejkrásnìjÅ¡Ãch desek tohoto roku, zcela jistì. Black Heart Procession jsou pro mì tøeba spolu s Low (jejichž zvuk pøipomÃnajà nìkterý tiÅ¡Å¡Ã vìci na Three) nejvÃc autentickými nástupci Joy Division. Ne proto, že by se o to nìjak køeèovitì snažili; ne proto, že by se cÃlenì utápìli v depresÃch. Black Heart Procession prostì umìjà tu bolest promìnit v muziku – tak, jak to dovedl Ian Curtis. Je zvláštnÃ, že se tahle legenda doèkala dùstojnejch nástupcù až dvacet let po svým konci. Black Heart Procession jsou hodnì, hodnì hluboko.
|
| |
| |
| reactions: |
| buïte první kdo zde zanechá svùj názor | | | add | show all | show article | |
|
|
