webhosting rewolt.cz
damage done| day after | free dimension | gasmask | insane society | malarie | misanthrope | phobia | psychocontrol | pure heart | samuel | silver rocket | tpc | walking the dead| xthtreatx
concert review:::...
(21 | 10 | 2002 - 11:28 - reactions: 0)
THEMA ELEVEN holland tour 02
THEMA ELEVEN – holland tour 02

Už se pomalu stalo tradicí psát recenze na nepovedený turné. Je to logický, recenzent se tak zbaví traumat a ètenáø se pobaví nad tím, jaký že v tý èi oný kapele fungujou joudové. A ostatní kapely jen soucitnì èi škodolibì pøikyvujou. Tak já taky hodím do placu pár historek z turné. O co šlo? Thema Eleven se vydala do zemì tulipánù, døevákù, vìtrnejch mlejnù a nažehlenejch metálistù. Vše zprvu vypadalo dosti pohodovì. Co se dalo èekat špatnýho na turné po kolíbce kapitalismu, kde sociálnì slabý spoluobèany maj jen v uèebnicích o rozvojových zemích? Pro jistotu jsme jeli dvouma autama, s vidinou støíbrnejch eurákù a parádních zážitkù ze zemì, kam bysme se jinak horko tìžko podívali. Vše probíhalo skvìle, dokonce i to slunce nám svítilo na cestu. Celníci neprudili, což se vìtšinou nestává, dokonce se i usmívali a skoro by se dalo øíct, že laškovali. Nelaškoval ovšem organizátor prvního koncertu, kdesi v pùli Nìmecka, když nám oznámil, že na jeho koncertì hrát prostì nebudeme, neb vytetovaná ikska nezdobìj naše mužné hrudì. Kurva fix, tak to vypadá fakt blbì. Lhát, že se z nás ze dne na den stali ikskaøi nemìlo cenu, zejména když jsme mìli auták po støechu narvanej rumama a startkama pro berlínský squattery, kam sme mìli v plánu zavítat cestou zpìt. No což, zanadávali sme si pìknì. Takže co s tím. Znamenalo to narychlo obvolat všechny kámoše a nakonec sme uspìli u Ruvena z Adjudgement, kterej nám pøislíbil ubytování u nìho doma v Hannoveru. Tak naše pùlka táhla nach Hannover a rytmická sekce našeho orchestru, že pojede rovnou do Holandska. Tam sem tušil prùser, zejména poté, co mi ještì v Èechách basák zcela vážnì tvrdil, že do Berlína nepojede, neb je to od nìj stejnì daleko jak do Holandska, aèkoliv bydlí ve Varnsdorfu. Taky že jo. Za pár hodin rozesmátá esemeska, že prej pøehlídli ceduli a blbì zahnuli, no a že jsou v Belgii, tj. pìknì v prdeli. Jejich problém. My zatím zvesela zvonili u Ruvena, jenže Adjudgement prej zrovna hrajou tøista kilometrù odsud, ale pøespat nás nechaj. Ok. Abychom se nenudili, šli sme shlídnout Hannover, kterej je mimochodem dost nudnej. Už nevím, kdo mìl ten debilní nápad navštívit místní lunapark, nevìda že zde právì probíhá Octoberfest. Pro neznalce – celorepubliková debilita, nìco na zpùsob pivních slavností u nás. Z praxe to znamená kupa ožralejch frickù v tyroláckejch krojích, jódlovaèka až do rána, wursty a hopsanda na židlích s tuplákama v ruce. Jenže taky kupa náckù, který nás hnali pøes pùlku Hannoveru a jedinej kdo jódloval sme byli my. Den dva. Druhá pùlka š?astnì dorazila do Delftu, místa konání corefestu, kterýho sme se mìli úèastnit. Ok. Dorazili sme tam taky, pøesvìdèili se, že jezdit s oplem omegou po pùlmetrovejch silnicích vedle vodních kanálù bez zábradlí, je fakt cirkusová estráda. Klub Koornbuers sme našli, zaplatili 7 euro za parking a šli èumìt na kapely. Hudebnì nic moc, samej metal, hlavní hvìzdy Himsa z Ameriky, dál hráli Arkangel, Uppercut, Mankind, Receipt, North, Circle, Against Time a perfektní frenchemaøi Gantz. Výbornì ošéfovanej fes?ák, hrálo se ve dvouch patrech, nahoøe dokonce doplnìno o skvìlou videoprojekci, kterou online míchali Vj Slik. Ti byli fakt dobøí, hnedle sme navázali spolupráci a dostali kompletní videoprojekci…doufám že se nám ji podaøí párkrát promítnout i v Èechách. Koncert v pohodì, kupa lidí..akorát že jsem si zlomil kytaru. Taky se poprvý ukázala povìstná holandská lakomost. Nevìøil sem pøísloví, že Skoti jsou proti nim rozhazovaèný. Na guest tikety si každej mohl vybrat dvì piva…jenže každý o velikosti dvojitýho panáka. Jídlo taky nestálo za nic, sice byly dva chody, ale kuskus od rejže by nepoznal ani sám kuchaø. Za koncert sme vyfasovali ušmudlanejch 100 euro (nic moc na to že nejnižší holandská mzda je 6000 euro) a šli spát, s pøáním krásnejch snù o vejletu mezi vìtrný mlejny a krásný prodavaèky tulipánù v ocvokovanejch døevákách. Pøed tím jen incident s holandskou alkohlídkou – je zakázáno vynášet alkohol mimo kluby, což pro nìkteré osazenstvo byl skuteèný šok vyvìrající k èiré nenávisti k týhle pazemi. Všichni striktnì a nepochopitelnì dodržujou jedenáctý pøikázání – Nevyneseš opici. Nocleh na betonì, celou noc mì do oblièeje svítilo policejní svìtlo, který vèera v opilosti ještì v Nìmecku ukradl jeden úèastník výletu, neznámo proè. Ráno mi vysvìtloval, že jde zhasnout jenom když je venku svìtlo, a že to je na nìm právì to perfektní. Den tøi. Snídanì super, asi šest porcí smaženejch vajec, pro tøicet lidí. Už chápu proè sou holandani tak bohatý – paè sou hamižný. Veganská pùlka kapely už tiše sepisovala závì? s vidinou bídné smrti hladem. Koncert, kterej mìl bejt, nebyl. Hmm. Tak aspoò vejlet do meky všech patnáctiletejch hulièù – Amstrdamu. Vzali sme to pøes Haag (když stojíš na hrázi, vidíš že moøe je skuteènì vejš než mìsto), a šli užívat radovánek Amstru. Coffeshopy sou fakt skvìlý, hlavnì když tì vyhodìj, chceš-li použít jejich toaletu. Chceš-li na ulici malý hranolky, zásadnì ti daj velký a vracet na mince nikoho ani nenapadne. Hajzl v mekdonaldu stojí 2 eura. Kurevsky draho. A všude cetky s marihuanou. Prostì a jasnì, do Amstru nikdy nejezdìte. Ovšem finále teprv mìlo pøijít. A to v podobì Araba, kterej mi v nestøeženým okamžiku ukradnul pas, fo?ák a nabíjeèku. Paráda. Ještì, že jsem byl tak chytrej a pùjèil si fo?ák od rodièù. Myslím, že ještì po sto letech uslyším jakej sem nezodpovìdnej magor. Takže klasika, policie, cizinecká policie, cesta na ambasádu pro novej pas. Padlo pár nejapnejch návrhù, že bych mohl hranice pøebìhnout lesem, jenže stál sem si za svým a hurá zpìt do Haagu na ambasádu. Že v devìt veèer v nedìli asi nebudou úøední hodiny mi bylo celkem jasný. Ok. Kredit padnul na sehnání mobilního èísla kohosi z ambasády, kterýho jsem nemilosrdnì vytáhnul od nedìlní siesty. Nebyl moc nadšenej, obzvláš? když jsem mu po hodinì marnýho hledání vysvìtloval, u jaký sochy Viléma Oranžskýho se nacházím, paè je to jejich jedinej národní hrdina a soch jenom v samotným Haagu má asi osmdesát. Kdo byl kdy v Holandsku asi pochopí jeho rozpaky, když jsem mu usnadòoval navigaci radou, že stojím u òákýho kanálu s lodìma. Nakonec zjistil, že by to nikam nevedlo a jel mì hledat služebním autem. Vyklubal se z nìj celkem férovej ta?ka, dokonce mi prominul i poplatek za novej pas. Bìhem vyøizování papírù mìl telefon, kde mu bylo sdìleno, že právì umøel manžel královny, což je v Holandsku dost velièina. A že prej co nevidìt zaène státní smutek. To nám ještì chybìlo. Holanïani ještì huby od ucha k uchu, neb nikdo z nich netušil jaká tragedie se to stala. Jeli sme spát na koleje organizátora, než sme tam dojeli, smutek už byl v plným proudu. Všichni soucitnì èumìli na bednu, kde celou noc do zblbnutí opakovali pár zábìrù s tím chudáèkem princem… Že prej ho celý Holandsko milovalo a tak. Prej, že by nás taky sralo, kdyby umøel náš král. Hmmm. Moc se netváøili na to, když naše drajverka porád dokola pouštìla imitaci vycpaný ryby povìšenou nad televizí a zpívající za neustálého ksichtìní se Elvisa Preslyho. Uklidnili se, až když pøišly na øadu rumáky pro squattery. Žrádlo žádný, nasranost, státní smutek, viva la Holland. Den ètyøi. Cesta do Berlína, pøes Belgii, tentokrát zámìrnì. Belgie je krásná, akorát že chcalo. Totálnì zpruzený sme pøehodnotili plány a v Dortmundu zahnuli rovnou na Dráždany a hurá domù. Chtìli sme si sice zpravit chu? poøádnou berlínskou squatterskou špínou, ale domov je domov. Hladový, bez penìz, nasraný a zmrzlý. Pøed sebou cesta pøes pùl Evropy. Výbornou atmošku v autì pøerušili akorát nìmecký policajti hodinovou rutinní silnièní kontrolou. Kupodivu žádný drogy nenašli. Na hranicích, zøejmì když vidìli naše nasraný a znaènì militantnì vyhlížející ksichty, ani necekli. Korunu vejletu nasadil až støídající øidiè, když to ve sto šedesáti napral do svodidel. (Ještì že hodinu pøed tím ještì hrál na notebooku GTAèko…). V Praze na magistrále, v šest ráno. Super. Celej bok auta v prdeli, doteïka nemùžu pochopit, že žijem. Hardkorovej Bùh asi zrovna chrápal, neb ten samej den se vybourali i Ravelin7 kdesi v Polsku, pøed prvním dnem jejich pùvodnì šestnáctidenního turné. Cestou z Prahy do Hradce už nikdo ani necek, všichni pøehodnocovali svý krátký a znaènì zhýralý životy, mumlali otèenáše o houfnì se obraceli na víru… (m11)

PS: esli chcete vidìt fotky, kliknìte si na stránky o arabským terorismu…
 
reactions:
bute prvn kdo zde zanech svj nzor
| add | show all | show article |
actual concerts:::...

search:::...fulltext
  GO

reklama:::...
Hledte nkoho na vytvoen www strnek? Nebo potebujete eshop? Mrknte sem, nebo kontaktujte sonic@czechcore.cz.

printing:::...
Text version for printing





© Centauri Production - designed by Budd