| record review:::... |
| (24 | 02 | 2003 - 09:33 - reactions: 0) vanena |
| Tragedy - Vengeance |
 Tragedy – kapela, kterou snad každý zná. Kapela která rozpoustala skuteènou „post-crustovou“ mánii. Nová vize hardcoru pøelomu stoletÃ. Živá voda. NebojÃm se vÅ¡echny tyhle pøÃvlastky použÃt pro jejich debutnà album. Neuvìøitelnì naÅ¡láplé, nihilistickou náladou nabité, èlovìk snad ani nemohl poslouchat aniž by spoluprožÃval tu atmosféru, kterou dokázali jedineènì do èerných asfaltových drážek nadupat. V každé recenzi si èetl o His Hero Is Gone (kytarista a zpìvák Todd krom HHIG pùsobil/pùsobà i v Funeral, Severed Head of State, Death Threat), ale ne proto, že by navazovali, nebo dokonce kopÃrovali, ale proto, že rozpoutali podobnou vlnu Å¡Ãlenstvà jako právì HHIG.
Pesimismus, trápenÃ, tragedie, tyhle pocity rozhodnì neopouÅ¡tà ani nové album Tragedy. Ale jak to vÅ¡echno znÃ? Oproti debutu je o nìco melodiètìjÅ¡Ã, kytary jsou o nìco silnìjÅ¡Ã, snad mohutnìjÅ¡Ãm zvukem. Samozøejmì nic jiného než crustový kolovrátek, neskuteènì nabitý emocemi. Zpoèátku jsem byl (a ne sám) tÃmto albem trochu zklamán. Ale po nìkolika posleÅ¡Ãch mi pomalu zaèalo zjevovat své tajemstvÃ. Zapomeò na vÅ¡echno hezký, i když tu máme co do èinìnà s pomìrnì (!) melodickými pasážemi, vždycky se objevà neèekaný pøechod do polohy, kterou bys neèekal a která ti pak znà v uÅ¡Ãch. Neskuteèný zvuk sólové kytary, která dostává tìžce zabrat a rve se jednotlivými motivy i ve støednÃch polohách. Ono je vlastnì to album nazvuèené skoro stejnì jako debut, snad troÅ¡ku „mohutnìji“ ale zapomeò na rockové stars s jejich bùstry. Tohle je upøÃmná zvuková bariéra, která propustà každé sólo, každou linku až poté co ji nakazà depresÃ. SÃla úderù na bicà je znaèná a dynamika alba i jednotlivých riffù tomu odpovÃdá. Miluju, když kapela hraje srdcem a ne dokonale vycvièenými prsty. Tempo pøecházà od støednÃho až k prestu, bez skluzù si crust ani neumÃÅ¡ pøedstavit, já taky ne, najdem jich tu požehnanì. O mezihrách ve støednÃm i pomalejÅ¡Ãm tempu sem se už zmiòoval, ale co dokonalé moshové pasáže, ve kterých po tobì bicà støÃlà pøesnì ten rytmus, kterej potøebujeÅ¡, abys bìhal po pokoji a mlátil se do prsou.
Tahle deska je schopná dostat tì z letargie, naplnit žárem, jak s nÃm budeÅ¡ pracovat, jestli ho použijeÅ¡, nebo se jÃm necháš strávit, to je na tobì. Urèitì jedna z nejlepÅ¡Ãch desek poslednà doby, sám nevÃm jestli se mi lÃbà než starÅ¡Ã Tragedy, než epko Can We Call This Life, který samozøejmì taky stojà za zmÃnìnÃ. Naprosto odmÃtám pøirovnávat Tragedy k jiným kapelám, protože jsou zcela svÃ. Ale abych taky nahodil pár støÃzlivých vìt – hudba je to autenticky brutálnÃ, dynamická, nekomplikovaná, Å¡petka crustu, ale vidÃm tam i ty klasický hc koøeny.
Jediná výtka, kterou musÃm zmÃnit je zbyteènì tichý vokál, ten se mi lÃbil jednoznaènì vÃc na epku. Texty? Inteligentnà a nikoli jednoduché a pøesto pøetÃkajÃcà osobnÃm sdìlenÃm. Tady nemáme co do èinìnà s žádnými patnáctiletými krocany, køièÃcà svou nenávist ale s veterány portlandské scény, kteøà nejen umà pracovat s jazykem, ale dokážà i smysluplnì komunikovat skrze hudbu. Jediná nálada – sbedestrukce!
Pøijde ti že sem tohle album vychválil až moc? Že na to, že na nìm nenajdeÅ¡ zrovna pestrou paletu rytmù zacházÃm moc daleko? No a? Emoce jsou oè tu bìžÃ. Ber nebo nech být, miluj nebo na to ser, ale ani stovka recenzà ti nedokáže pøiblÞit, co vÅ¡echno se u téhle hudby dá zažÃt… |
| |
| |
| reactions: |
| buïte první kdo zde zanechá svùj názor | | | add | show all | show article | |
|
|
