webhosting rewolt.cz
damage done| day after | free dimension | gasmask | insane society | malarie | misanthrope | phobia | psychocontrol | pure heart | samuel | silver rocket | tpc | walking the dead| xthtreatx
record review:::...
(13 | 06 | 2005 - 17:03 - reactions: 0) Bena
CALIBAN VS. HEAVEN SHALL BURN – 'The Split Programm II'
(Lifeforce records)

Uplynulo pìt let od doby, kdy se tyto dvì, pro mnohé metalcore kids stále ještì pøední evropské metalcorové kapely sešly poprvé na spoleèné nahrávce. Ta i pøes slušnou øádku novìjších songù od obou zúèastnìných, zùstává vrcholným bodem tvorby dodnes. Dvojnásob toto platí speciálnì v pøípadì Caliban, jejichž vývoj se poté malièko odchýlil a pøestal být množstvím lidí nadále akceptovatelný pro pøílišnou direkci smìrem k numetalu. Faktem je, že la?ku, kterou si nasadili, jen tìžko dokázali zvládat vlasními silami (viz melodické zpìvy), èímž hodnota znaènì upadala.
Tímto rozporuplným vývojem u obou kapel jsem byl zasažen i já, kdy po poèáteèní euforii ze zaèínajícího metalcore proudu, kterého byli Caliban a Heaven Stall Burn v Evropì od poèátku hlavními pøedstaviteli, nadšení rychle opadlo a pocit, že kromì zvukové alchymie se jejich vývoj bohužel pozastavil, byl všudypøítomný na každém vystoupení a s každou novou nahrávkou. Z toho dùvodu jsem ani moc neregistroval chystané pøípravy na vydání druhého pokraèování Split programu, které se datují rok nazpìt.
Došlo ale k tomu, že na jednom koncertì s pøílišnou koncentrací nezáživných kapel, vytáhl Stefan z Lifeforce pro ukrácení dlouhé chvíle ještì nezmasterovaný exempláø Split Programu s poøadovým èíslem dva. Hned s prvním songem mi bylo jasné, že byla snaha zachovat tolik hodnotný kredit tìchto spoleèných dýchankù a že pro pøekonání toho prvního se sahá hodnì daleko. O dva týdny pozdìji již poslouchám finální verzi, kterou obstaralo tolik oblíbené dánské Antfarm studio.
Bez alespoò drobného intro prvku by to jaksi nešlo. Díky, že jsme byli ušetøeni bitevní vøavy èi vykousnutí obligátního filmového dialogu a na jejich post byl dosazen taneèní „space“ odpich, letmo pøipomínající nového Oriona. Monotónnost vokálu, kterou pro mì HSB tolik pokulhávali a jíž zapøíèinili mou absolutní znudìnost dostává knock out a staví Marcuse rázem do pozice skuteèného frontmana nejen na pódiu. Aè muzika a strukturování riffù v rámci skladby nezapøe svého tvùrce, pùsobí svìže, jakoby to snad ani nebyla ta samá kapela. S druhým songem No One Will Shed A Tear jsem znaènì znejistìl o jakou kapelu se to tu vlastnì jedná. Postupy úvodních tónù smrdí po Caliban a beatdown tempo tohoto druhu není z rukou HSB vùbec frekventované. Po chvíli støednì rychlé pasáže s tradièní melodicky trilkující kytarovou podmazávkou, kdy si øíkám, že to HSB pøeci jen jsou nastává nejsilnìjší moment, pøi kterém jsem si jist nerozeznáte bìhem koncertu v publiku nohu od hlavy. V závìru následuje ještì další eso, kterým jsou novátorsky zakomponované blackmetalovì mrazivé klávesové sbory. Jen tak lehce, žádný podstatný prvek, ale v pravý èas na pravém místì, dìlají zázrak. Intermezzo s islandským názvem Nyfædd Von pøijde vhod jako pøedìl, který pohladí klavírem a houslemi. A ne nadarmo stojí na desce právì na tomto místì. Kanonáda bicích následující skadby If This A Man stojí s ní v ostrém kontrastu. Témìø bez sebemenší úlevy jedoucí mašina na které není tøeba hledat z èeho je smontovaná. Jejím úkolem je jet a drtit. Již na minulém Split Programu došlo na dva cover songy, kdy si kapely navzájem prohodily po jedné skladbì. Poèet nadále zùstává, jen obou coverù se na tomto cd ujali HSB. Prvním z nich jsme se dopracovali k vrcholu celé této záležitosti. Svou újmu utrpìla kapela Merauder se songem Downfall Of Christ. Jednoduchost originálu dává prostor pro zhuštìní atmosféry a pøetvoøení v soundtrack pro cokoliv, co právì hodláte provést s nahromadìnou energií. Kéž by se tak tato malá ukázka stala základem pro další kroky. Kolikpak lidí asi pozná poslední kousek v jeho pøetvoøené podobì, když i jeho pùvodci zùstali stát s otevøenou pusou nad jeho verzí pro rok 2005. Jako dárek na uvítanou ztraceného syna zpìt na labelu Lifeforce (pøed sedmi lety ještì Impression records), bylo kapele Endstand jasnì naznaèeno, jak by mìli nahlížet na materiál rozpracované nové nahrávky. Pøepracovaný song se jmenuje Destroy Fascism a já u nìj dostal opravdu, ale opravdu velký záchvat smíchu.
Caliban si na splitko pøipravili pouze jeden nový track s názvem The Revenge, což není žádný zázrak, ale ty ostatní, které již znáte alespoò malièko poupravili, abyste nebyli tak úplnì zklamáni. Nìkteré songy to beztak potøebovaly velice nutnì. Ten jediný nový song již mùžete vídat pøi jejich vystoupeních a poprvé máte možnost ochutnat z nìj novou podobu melodického zpìvu v podání kytaristy Denise. Není nijak hnán do zbyteèných výšek o což je pøirozenìjší a schopný být prezentován i mimo cd. Andyho vokál zùstává tam, kde byl. Ke konci si vychytejte dvì parádní kopákové detonace na hranici odpálení vašich repro soustav. V nezmasterované verzi byly ješte o znaèný kus intenzivnìjší. Arena Of Concealment je zástupcem z alba Small Boy And A Grey Heaven z roku 1999. V podstatì o všech pøepracovaných skladbách platí, že v nich kapela zùroèila dlouholeté hráèské dovednosti se schopností variace na stejné téma, takže dospìjete k vìtším, èi nepatrnìjším rozdílùm od prvotních verzí. Jestliže jsem zmiòoval, že nìkteré songy by se bez registrovatelných úprav rozhodnì neobešly, mìl jsem na mysli dva kousky pro jejichž originál byste museli sáhnout po úplnì první šestiskladbové nahrávce Caliban z roku 1998. Jako poslední na ní najdete track s názvem One Day. Nedá mi to nezavzpomínat na mùj první Ieper fest, kde jsem Caliban ve stejném roce vidìl a ani náhodou bych tenkrát nehádal, kde bude stát kapela o sedm let pozdìji. U A Summer Dream trochu váhám, která verze se mi líbí víc. Tato nová je samozøejmì tuènìjší, ale pokud na tom nic nezmìní víc poslechù, bude miska vah pøiklonìna asi pøece jenom k originálu z prvního splitu. Bicí jsou v zájmu získání co nejvýraznìjšího efektu na mùj vkus až zbyteènì pøehuštìné. Jednoduchostí se nìkdy získá daleko víc. Pøesto si v nové verzi zaslouži pozornost pøi nejmenším poslední pasáž, kdy se opìt nelze v kotli dopoèítat konèetin. Úplný závìr je opìt návratem na zaèátek všeho. One More Lie byla otvíraèka na desce z roku 1998. A je tu do ní soustøedìna všechna zbylá energie. Vám už by jí ale v tuhle chvíli moc zùstávat nemìlo, protože tenhle split je vrchovatì napìchován velmi poctivou porcí hodnotné zábavy.
 
reactions:
bute prvn kdo zde zanech svj nzor
| add | show all | show article |
actual concerts:::...

search:::...fulltext
  GO

reklama:::...
Hledte nkoho na vytvoen www strnek? Nebo potebujete eshop? Mrknte sem, nebo kontaktujte sonic@czechcore.cz.

printing:::...
Text version for printing





© Centauri Production - designed by Budd