webhosting rewolt.cz
damage done| day after | free dimension | gasmask | insane society | malarie | misanthrope | phobia | psychocontrol | pure heart | samuel | silver rocket | tpc | walking the dead| xthtreatx
interview:::...
(09 | 01 | 2006 - 20:06 - reactions: 0) Bena
MOST PRECIOUS BLOOD
Vždycky jsem byl velkým fanouškem Indecision a ranný tvorby One King Down. Po odchodu Artieho z Indecision vznikla nová kapela Most Precious Blood, kde zpíval pùvodní zpìvák Indecision Tom. Po jeho odchodu vstupuje do kapely asi nejvýraznìjší postava v historii týhle kapely, jejíž jména se mìnila nìkolikrát. Není jím nikdo jiný než Rob Fusco, èlovìk malého vzrùstu a velkého ducha. Tenhle rozhovor tedy není ani tak o Most Precious Blood, jako spíš o Robovì putování hard core scénou. V létì roku 2003 vystoupili MPB spoleènì s Born From Pain jako pøedkapela Madball na festivalu v Èeským Brodì (což bylo pøínosem maximálnì pro Madball). Myslím, že tuny ožralù tohohle povedenýho podniku si druhý ráno nepamatovaly vùbec nic natož jména pøedkapel. Rozhovor s Robem vzniknul na ubytovnì pro ochranku festivalu. Otázky kladl Ivan a zmuchlanou a mnohdy neslyšitelnou kazetu s obrovským úsilím pøeložila Jenny.


I: Øekni mi tvùj pøíbìh Robe, od zaèátku, když jsi zpíval s One King Down.
R: (smìje se) Nikdy jsem nemyslel, že budu zpìvákem. V roce 1994, když jsem maturoval, jsem se pøestìhoval do Albany, na kolej své univerzity. Znal jsem èleny OKD. Byli jsme kámoši. Jejich bývalý zpìvák byl mùj starý kamarád...

I: To bylo v období "Absolve"?
R: Jo, správnì. Jmenoval se Billy Brown. Byl jedním z mých nejlepších kamarádù. Byl sprejer, dìlal graffiti, a mìl problémy s policajtama. Chytli ho kvùli tomu. Takže se pøestìhoval na západní pobøeží. Tak vzniklo volné místo a zeptali se mì, jestli bych ho nechtìl nahradit, protože jsme byli kamarádi a znali jsme se opravdu dobøe. Tak jsem øekl, že jo, zkusím to. Mìli za 4 dny koncert. Nezapomeò, že jsem pøed tím nikdy nezpíval! Setkali jsme se a dali mi texty – v té dobì jsem moc neznal jejich skladby. Nauèil jsem se šest nebo sedm písnièek za tøi dny a hráli jsme ten koncert. Nebylo to špatné za první pokus. Potom jsme zaèali hrát pravidelnì po okolí. Už mì definitivnì pøijali do kapely. Øíkali mi: „Vítej na palubì“. Tak od této chvíle, všechno vzkvétalo v nìco božího. Byli jsme si moc blízcí, koncerty byly furt lepší a lepší. Zaèali jsme hrát mimo stát, napø. v New Jersey a Pennsylvanii a jiných státech. Jednou jsme jeli 16 hodin na koncert v Madison, Wisconsin, a bylo tam 50 lidí. Vùbec jsme nevìdìli, jak to tam bude. Bylo to dost šílené. Teï bychom si øíkali: „Ne, to je blbost“, ale v té dobì jsme nikdy nejeli tak daleko, tak jsme byli rozrušení, že jsme vùbec na turné. Uèili jsme se jak na to. A to je to o co na prvním turné jde: když vyjedou kapely na první turné, èekají, že všechno bude bájeèné – spíš je èeká trpké zklamání. Prostì, první turné je na to, abyste se nauèili jak to na turné vlastnì chodí, a co máte dìlat: jak spolu vycházet, jak sdílet s ostatními místo na spaní a jídlo. Prostì všechno, aby to mezi vámi dobøe fungovalo. Potom víš, jestli ta kapela mùže dál fungovat na turné.
V roce 1994 jsem vstoupil do kapely. V 1995 jsme se spojili s Equal Vision a udìlali jsme EP Bloodlust Revenge, asi za dva dny! Køièel jsem asi 9 hodin! Bylo to silné! Tak jsme to vydali. Mìli jsme z toho velkou radost. A tomu albu se dostalo velké pozornosti. Na to, že to bylo jenom EP, to se málokdy stává s ostatními EP v hardcore. V podstatì, jsme podnikali turné díky týhle desce skoro po celou dobu co jsme byli spolu. Zaèali jsme jezdit po Sátech a po Evropì. V roce 1997 jsme jeli turné s Hands Tied a Ten Yard Fight. To bylo skvìlý.

I: Jo, já si to pamatuju. Jeli jsme do Nìmecka, do Conne Island, v Lipsku.
R: V Lipsku? Jo, jasnì. Bylo to tam boží. Vìtšina tìch koncertù byla boží. Takže jsme už prožili docela hodnì turné. Psali jsme písnièky na nové album „God Loves Man Kills“. Na zaèátku roku 1998 jsme šli do studia a všechno vybuchlo. Hádali jsme se, protože jsem už mìl všechno napsáno, ale mùj hlas byl trochu jiný. Když jsme nahráli Bloodlust Revenge, vùbec jsem nevìdìl, co dìlám. Zní to dobøe, a za to jsem vdìèný, ale vùbec jsem nevìdìl jak dýchat, nic jsem nevìdìl o vokální metodì. Takže to, co slyšíte, je jako falešný hlas. Zpíval jsem, jak nejlíp jsem v té dobì umìl. Teï o tom vím mnohem víc. Vím jak dobøe zpívat. Nemám žádnou odbornou výchovu. Všechno jsem se to nauèil sám, nebo jsem si to zjistil od ostatních zpìvákù… No, co jsem øíkal? Takže, hádali jsme se a odešel jsem z kapely. Bylo to dost napjatý. Èlenové kapely i Steve Reddy(??) chtìli, abych zpíval stejnì jako na Bloodlust Revenge, asi aby se opakoval úspìch toho alba. Ale to prostì nešlo. Mùj hlas byl prostì jiný. Já jsem chtìl víc dynamický zvuk, trochu agresivnìjší, nevím, možná víc experimentální? Ale to nechtìli. Mìl jsem dost toho, že mi øíkali jak zpívat, jak používat mùj hlas. Tak jsem øekl „Už dost!“ a odešel jsem. V té dobì se stalo hodnì vìcí. Vrátili jsme se z turné, roznášely se rùzný klepy, všichni se chovali netypicky, zvláštnì.

I: Byli jste už ve studiu? Zkoušeli jste, nebo už zaèali nahrávat?
R: Už jsme byli ve studiu. Už jsem mìl nahranou pùlku písnièek. Ale to se jim nelíbilo. Bylo to na hovno. Steve Reddy mi chtìl pomáhat. S kapelou se snažili mì uèit. Možná jsem byl moc pyšný, moc nasraný… Všichni byli do toho alba blázni. Chtìli, aby se stalo další hitovkou. Kdybychom byli skromnìjší, tak by se to možná stalo. Ale takové vìci se stávají.
Když jsem odešel z kapely, bydlel jsem v Bostonu, Massachusetts. Furt tam bydlím. Byla to hustá doba. Lidé kecali. Víc než by sis pøedstavil. Každý mi o tom mìl co øíct.

I: Myslíš, kluci z kapely?
R: Z kapely i pøes internet. Hlavnì pøes internet. Internet fucking sucks! Jediný plus je, že mùžeš udržovat kontakt s blízkými zdaleka e-mailem. Tohle a mùžeš získat informace, uèit se.

I: Internet je místo, kde nìkteøí lidé nedìlají nic jinýho než jen blábolí nesmysly, jen kecají o ostatních.
R: Lidé mùžou povídat co chtìjí, protože to nemusí dokázat. Lidská povaha ukáže svoji nejhorší stranu, když odstraníme povinnost zodpovìdnosti. Napøíklad, kdybys mohl bodnout nìkoho, koho nenávidíš a vyváznout bez trestu, udìlal bys to? Internet na tuhle otázku odpovídá naprosto jasnì „Ano“. Lidé by ty špatné vìci udìlali, kdyby vìdìli, že nebudou potrestáni. A to je strašlivé, protože já musím žít mezi nimi, my všichni spolu musíme žít. Vidíme je na koncertech, dennì v naších spoleèenstvích. A to je hrozné, myslet na to, co by dìlali, protože si myslí, že vyváznou bez trestu. Ale už dost hovadin!
Bydlel jsem v Bostonu. Oni zkusili pár zpìvákù, zkoušeli rùzné lidí z okolí, tøeba Ryana Downeyho z kapely Burn It Down. Ale jemu se to nelíbilo, nebyl to jeho styl a stejnì s nimi nevycházel moc dobøe. Byli jsme mezi nejvíc ne - PC kapelami… ne jako nacisti – nejsme rasisti vùbec – ale dìláme lechtivé vtipy, a nic nám není svaté. Všechno je pro nás hroznì vtipné – jsme prostì partièka debilù! Ale on byl moc PC a chtìl, aby všechno bylo takhle. Prý. Nikdy jsem s ním o tom nemluvil, takže asi není fér mluvit o tom, když jsem to neslyšel osobnì. Pak našli kluka, který se jmenuje John Peters, byl ze Syracuse. S ním to bylo docela v pohodì. Napsal a nahrál celé album s nimi. Moc se mi nelíbil jeho hlas. A podle mì jeho texty jsou jako by je psal nìkdo ze sedmé tøídy. Tvrdì kritizuju texty, protože rád píšu a velmi si vážím dobrého psaní. Když píšeš, tak bys to mìl dìlat správnì! Když píšeš expresivnì, tak hledám nìco extra, nìco výjimeèního. Ne ty typické texty jako „Ty jsi mi vrazil nùž do zad“, „Byli jsme kamarády, ale už nejsme“, „Ta holka mi zlomila srdce“. Už jsme to slyšeli tisíckrát, ve stejném stylu. Prostì hledám nìco nového. Buï napiš zajímavé texty, nebo to øekni zajímavì, nebo spíš oboje. No, vyšlo to album, bylo dost úspìšné, což bylo pro nì dobøe, ale mìli s Johnem problémy. Na zaèátku jim øekl, že pro nìj turné není problém, ale v polovinì už na to nemìl a chtìl se vrátit. Také tam vzniknul osobní problém mezi ním a zbytkem kapely. Pak odešel. Potom bylo jenom jediné øešení - rozpadnout se. Takhle to zùstalo na sedm nebo osm mìsícù. Pak Derek a Mike – já jsem s nimi docela dlouho nemluvil, no jen s Derekem dost èasto, nehádali jsme se, jen jsme si nemìli co øíct. Mluvil jsem s Derekem, bylo to jednodušší s ním mluvit, byl mezi mými nejlepšími kamarády. No Derek a Mike pøemýšleli o tom, že bychom mohli zaèít znovu, protože jim to moc chybìlo, i mnì. Hroznì jsem to chtìl dìlat znovu, ale nechtìl jsem to øíkat, protože jsem byl pyšný. Pak mi jednou volá Derek v 8 ráno a øíká: „Šéfe, musíme s tebou mluvit. Chceme zaèít hrát znovu. Co myslíš?“ Tak øíkám, „Zeptej se všech, zjisti co na to øeknou, potom mi zavolej, nech mì spát!“ Už jsem byl vzhùru, osprchovaný, najezený, mohl jsem jasnì myslet, když mi zavolal znovu, ale nevìdìl jsem jaký mìli plán. Tak Derek øíkal, že Mike a pak taky Billy s Mattem o tom už mluvili a rozhodli se pokraèovat, ale poslední slovo bylo na mì. Tak jsem si øekl, že jo, co se mùže stát? (smìje se) Sejdeme se na veèeøi a domluvíme se. Takže tenhle veèer jsme šli do indické restaurace a najedli jsme se spolu. Mluvili jsme spolu a dohodli jsme se na tom, že když zaèneme znovu hrát, nebudeme jezdit tak èasto na turné. Budeme se soustøeïovat na skuteèný život – tím, neøíkám, že hardcore není skuteèný život, myslím, práce, kariéry, cokoliv doma, soubìžnì s kapelou… v pohodì. Za šest mìsícù jsme nastartovali program, který vedl k úplnému konci OKD. Vùbec nedokážu vysvìtlit jak se to stalo! Vím to zcela urèitì, že proto jsme se rozpadli. Znovu jsme se spojili v srpnu roku 1999, sedmého asi… jo… Øíkali jsme si, že nebudou turné – a jezdili jsme do roku 2001! Jezdili jsme èetné turné po USA. A nebylo to špatné, samozøejmì! To byly nejlepší èasy! Jezdili jsme s Hatebreed, Stretch Arm Strong, Shutdown, Diecast, a s mnohými úžasnými kapelami. Bylo to skvìlé! Vrátili jsme se do Evropy, jako headliners a to asi bylo pro mì jedno z nejlepších turné. Každý koncert byl boží! Napøíklad v Kolínu to bylo boží i v Èechách. Na tomhle koncertì byli lidi nalepený na strop. Koncert v Èechách na mì udìlal dobrý dojem! Lidi se mi zdáli fakt upøímný. Byli fakt zanícený, mìli fanziny, distra… Pamatuju si na jeden, kde byl desetistránkovej rozhovor s Today Is The Day! Øekl jsem „Ty vole“! Já tuhle kapelu miluju a tenhle styl vùbec. Proto se mi to zdálo tak skvìlý. Jako Mastodon, a Campfire atd. Bylo to výborný…

I: Mìl jsi dùvod proè jsi nezpíval písnièky z "God Loves, Man Kills", na kterém jsi nedìlal?
R: No jasnì, jsem byl zatrpklej jako svinì! V žádném pøípadì bych nezpíval ty texty! Byly hrozný! Ten kdo konèí písnièku titulem té písnièky dostane padáka! Je to nìjak dìtinské! Už jsem jednou napsal texty na ty písnièky, tak by to bylo fakt stupidní uèit se nové texty. To právì byla podmínka, na který jsme se domluvili tu noc v restauraci, že nikdy nebudu muset zpívat ty texty! Matt, náš starý kytarista a bubeník je chtìli hrát dál, ale já bych to prostì nedokázal. Bylo to pro mì docela tìžké, protože jsem dal do tìch textù hodnì osobních emocí. Takže když jsme byli ve studiu, bylo to hodnì intenzivní. No, tak od té doby jsme pokraèovali v turné. Mìli jsme toho hodnì. Jak jsme se vrátili z Evropy, tak bìhem tøí dnù jsme si vyprali, odpoèinuli a odletìli do Japonska, Austrálie a Nového Zélandu na pár mìsícù, pak jsme se vrátili domù. To bylo bizarní svìtové turné. Hráli jsme ještì jednou v Albany, a bylo to. Mìli jsme hrát na Hellfestu v roce 2001, ale nikdo se neobjevil. Pochopil jsem to! Šel jsem na podium na Hellfestu a øekl jsem, „Omlouvám se, ale kapela už neexistuje!“

I: Co jsi dìlal potom?
R: Mìl jsem takový každodenní program v Bostonu – našel jsem práci, studoval a uèil jsem šachy. Dostal jsem zpátky svou bývalou práci ve škole jako uèitel dìtí. Myslím, že vzdìlávat lidí je velmi dùležité. Podle mého názoru je dorozumívání nezbytné. Baví mì uèit mladé lidi, kteøí si mùžou hodnì informací osvojit. Jsem rád když dobøe reagujou na mùj zpùsob uèení.

(Zde došlo ke znièení kazety, takže pokraèujeme o kus dál)

I: Znal jsi se se èleny Most Precious Blood nebo pøedtím Indecision než jsi vstoupil do kapely?
R: Znali jsme se dlouho. Potkávali jsme se na koncertech Opìt došlo na to, domluvit se na detailech. První krok: udìlat ho. Druhý krok: jít do mìsta, domluvit se, promluvit si o procesech psaní, penìzích, atd. Tak tohle bylo potom. Pak jsme zaèali hrát koncerty, ale HC kids nemají moc rádi zmìny. Chtìjí, aby všechno zùstalo stejnì. Jsou jako dìdkové! Musí to být pøesnì tak a nechtìjí nic zmìnit, chtìjí poøádek a dùslednost. Takže, když se mìní zpìvák, no, ty vole! Co máš dìlat?

I: Co máš dìlat, no?!
R: Co máš dìlat! (Smìje se)

I: To použijeme jako podtitul, „Co máš dìlat?“
R: Jsou pøízemní. Z 90-ti procent nemají rádi novinky. Ti inteligentnìjší to chápou, vìdí, že to bývá, nìkdy to mùže pak být lepší. Ale podle mì, hodnì hardcoristù jsou pøirozenì pesimisti. Když jsem se stal èlenem kapely, byl jsem velmi kritizován, hlavnì po prvních koncertech. Málo jsem zkoušel, jenom týden než jsme zaèali a bylo to moc tìžké, po víc než roce a pùl bez zpívání vùbec. Tak to bylo moc tìžké, jak fyzicky, tak i psychicky, bez ohledu na ty kecy, co lidé mìli, spíš na introspektivní úrovni, že jsem dlouho nezpíval, zaèít znovu psát, cvièit hlas a tak. To byl znaènej problém, kterej jsem nedávno pøekonal. Jezdíme vlastnì od tý doby, jak jsem se s nimi spojil. Právì týden potom, co jsem s nimi zaèal zpívat, jeli jsme na turné s Hatebreed. Vrátili jsme se… ne, ani jsme se nevrátili… hned potom jsme jeli s Biohazard, E-Town Concrete a Sworn Enemy. Vrátili jsme se domù na deset dní, pak jsme jeli na turné po USA s Terror a Takeover. Vrátili jsme se… no, já jsem se nevrátil – byl jsem v Brooklynu – moje žena pøijela za mnou na ten jeden den, kterej jsme mìli volnej… Tak to byla dost intenzivní doba.

I: A jak na to reaguje ona?
R: Ona mì silnì podporuje. Má svatou trpìlivost. Ani neumím vyslovit jak je skvìlá. Když potøebuju podporu, je tam…

I: Je to duševní vztah?
R: Ano, ve smyslu, že jsme spøíznìné duše. To je bez debaty. Jsme jako jeden èlovìk, jen dvì tìla. V tomhle smyslu je pro mì perfektní. Má trpìlivost, èeká na mì doma, je pilná, a podporuje to, co dìlám, protože ví, že to miluju. Takže máme hezký vztah – je to duševní ve smyslu, že jsme mnohem hloubìji spojeni než ostatní. Nejsme ale vùbec vìøící. Jsme nerds… knihomolové. Èteme nejvíc knih mezi svými známými. Ona ète víc než já a pùjèuje mi ty knihy, o kterých si myslí, že budu mít zájem. A má pravdu, pokaždé! No jo, prostì mì podporuje. Je skvìlá. Je mùj štít.

I: Máš nìkdy problémy s texty MPB?
R: Problémy? Ne… Justin píše dobrý texty. On píše skoro všechny texty. Když jsem zaèal s kapelou, dohodli jsme se, že budu hodnì psát, protože nejsem jenom zpìvák – jsem spisovatel, a oni s tím souhlasili. Já umím dobøe psát, mám hudební sluch, a když je tøeba, zmìním to. Nebojím se úplnì roztrhat písnièku, když si myslím, že v ní nìco nesedí a pak se snažím to zrekonstruovat, aby to bylo perfektní. Justin je také dobrý spisovatel a má dobrý sluch na melodii a aranžování. Takhle my dva spolupracujeme na písnièkách. Už máme napsáno nìkolik písnièek, asi tak pùlku. Justin psal asi jednu, já ten zbytek. Na jedný písnièce dìláme dohromady. Osobnì, když zpívám, køièím texty, co psal on, pak v tom najdu nìco, co mi sedí, èemu rozumím a jde to pak automaticky, jednoduše. Také si myslím, že jediní lidé, pro které ty texty mají být dùležité, jsou lidi v kapele se mnou. To pro mì má smysl. Jestli to chápou a všichni to budeme zpívat, pak je to v pohodì. Pokud tomu nìjak rozumìjí… A Justin fakt umí psát – kdyby to neumìl moc dobøe, nebo dìlal nìjaké gramatické chyby, tak bych na to nìco øekl, ale umí, tak mám štìstí, že jsem se s nimi spojil. Navíc, Justin má zvláštní názory, které nám pomáhají vymyslet zajímavìjší texty. Kolikrát jsi slyšel zpìváky zpívat stejné texty? Je to pak zbyteèné. Radši vymyslím nìco jiného… nemusí to být revoluèní, jen pár sotva znatelných zmìn. Tu a tam. Ale ti, kteøí tomu rozumìjí, jak na tom pracujeme, prostì chápou, ocení to a kdyby to jeden èlovìk umìl ocenit, tak jak bych chtìl, tak pro mì to má smysl. Vím, že to zní jako klišé, ale je to pravda!

I: Jaké je jezdit na turné s Madball a Born From Pain?
R: Je to bájeèné! Koncerty jsou plné, lidi se zajímají o BFP a MPB. Všichni spolu vycházíme dobøe. Pro MPB je to ponìkud úvodní turné, v zámoøí jsme poprvé, tak chceme udìlat dobrý dojem. Je to dobrý prodávat merch, ale dùležitìjší je dostat dobrou zpìtnou vazbu od lidí. Pokud to lidi baví a øeknou si: „Dobrý pøedstavení, umìjí to, jsou profíci,“ tak se to super. Ale dùležitìjší podle mì je, když naše hudba rozpoutá v èlovìku emoce, který doposud pouze døímaly. Nastartuje nìco, co èlovìk pouze podvìdomì tuší a promìní to ve skuteènost. Tak potom povstane nìco vìtšího.

I: Je pro tebe dùležité, abys mluvil mezi písnièkami o rùzných tématech? Nebo dáváš celou energii do hudby a do písnièek? Myslím, že citliví lidé cítí tu sílu, cítí to, co chceš øíct bìhem pøedstavení, protože hodnì kapel dává pøednost pouze pódiovýmu vystoupení a není pro nì tolik dùležitý mluvit mezi písnièkama. To neznamená, že nemají co øíct. Zajímá mì tvùj názor.
R: To poselství bylo vždycky dùležité v hardcore a vùbec v hudbì, v životì. Jak jsem øíkal, komunikovat je velice dùležité a mám štìstí, že mùžu komunikovat. Každá informace mezi živými organismy je komunikace. Jazyk, øeè, kontakt oèima… jak reaguješ na psa, který na tebe vrèí, jak ryby reagují, když odplouvají, protože jsi zvlnil vodu. Všechno je komunikace. Poselství, které dáváš do té komunikace – tak tam je ta krása v umìni, ve vyjádøení. Je to na tobì. Mùžeš øíkat cokoli tì napadne. V textech lehce vyjadøuju svá poselství. Nemyslím si, že musím být pøíliš pøímoèarý, aby tomu lidé rozumìli. Je hodnì lidí, který nejsou dostateènì inteligentní na to, aby porozumìli poselství anebo možná nemají dost vùle nìco domyslet do konce. Napøíklad Propagandhi a takové kapely, jsou velmi pøímý se svým poselstvím. Øíkáš si, tak jo, to je co si myslí, a co? Nemusíš moc o tom pøemýšlet. Když je posloucháš a pøemýšlíš nad jejich texty a možná díky tomu zmìníš svùj život, pak to je bájeèné – jejích cíl je uskuteènìn. Osobnì, musím spojit poselství s prostøedkem, se samotným umìním. Je to pro mì velmi dùležité, aby hudba a texty byly zajímavé a zábavné, aby se s tím lidé spojili a rádi to poslouchali. Nejen kvùli poselstvím. Jestli to je moc suché, pak na to nemají chu?. Avšak když to je expresivnìjší a ménì instruktivní, ale pøesto mùžeš vyuèovat v rámci expresivní hudby, takže myslím, že nìco v tom je, je to hlubší. Není to jen ABC a je to. V dnešní dobì, podle mì, jsou vìtšinou dva druhy lidí, buï chtìjí slyšet tajemnou a záhadnou muziku jako Converge nebo Bloodlet, který jsou spíš jako dobré povídky, obzvláštì pak, jak píše Scott z Bloodlet – on je dobrý vyprávìè a to je nìco, co mnoho lidí nechápe, protože ètou ty texty a myslí si, že mluví o sobì, ale ne – on hraje rùzné postavy a pøes to zpívá. Myslím, že je to geniální nápad. Bloodlet to poøád dìlají jinak. Proto je ta kapela tak jiná než napøíklad, Mouthpiece. Pak na druhé stranì, máme ultra-politické kapely a kapely úplnì bez citù a poselství. Chci, aby MPB byli blíž k umìlecké stranì, ale aby poøád mìli nìjaké poselství. To poselství musíš cítit. Buï chápeš to, co chci øíct, nebo mùžeš to poselství úplnì roztrhat, a zrekonstruovat ho, aby to bylo pøesnì tak, jak to chceš. Tohle je krása umìní. Umìlci vezmou ten svìt kolem sebe, který devìtkrát z deseti nemá smysl a pøedìlají ho ve hlavách, na papíru slovem, na plátnì barvami, aby ten svìt mìl smysl. Hardcore je unikátní umìlecká forma, protože je interaktivní. Není to jen, že stojíš v muzeu a èumíš na nìjaký obraz, není to, že èteš texty nìkoho, kdo øíká, „Takhle vidím svìt“. Hardcore a hudba vùbec je nejsilnìjší, protože je interaktivní… Je toho moc, mohl bych o tom mluvit léta, ale zatím to asi staèí! Vezmi si od hudby a textù co chceš. Pokud je to poselství jasné, tak si to vezmi jako bernou minci. Když je to složitìjší, tak to pochop tak, aby to mìlo pro tebe smysl. To je dùležitìjší než chápat ten smysl, jak to vidím já.

I: To je fakt dobré! Nepotøebuju pro svùj èasopis žádné otázky – mluvíš fakt dobøe.
R: Díky! Mám hodnì, co chci øíct! Jsem køikloun!

I: Plánujete novou desku?
R: V podstatì jednu máme skoro napsanou. Až se vrátíme domù, zùstanu doma a budu psát a psát, až to bude fakt dobré. Nechci aby to bylo perfektní – perfektní produkt mì moc nebaví. Má to být víc spontánní. Prostì budu doma sám, tam budu poslouchat, abych ty skladby a jejich strukturu dobøe znal. A potom uvidím, co mì napadne. Ale na zaèátek se s tím musím seznámit. Jako když hraješ šachy a jsi na tahu a koukáš na to dost dlouho, tak máš rùzné nápady. Pak se ti po nìkolik variantách objeví ta správná cesta.

I: Díky za rozhovor.
 
reactions:
bute prvn kdo zde zanech svj nzor
| add | show all | show article |
actual concerts:::...

search:::...fulltext
  GO

reklama:::...
Hledte nkoho na vytvoen www strnek? Nebo potebujete eshop? Mrknte sem, nebo kontaktujte sonic@czechcore.cz.

printing:::...
Text version for printing





© Centauri Production - designed by Budd