webhosting rewolt.cz
damage done| day after | free dimension | gasmask | insane society | malarie | misanthrope | phobia | psychocontrol | pure heart | samuel | silver rocket | tpc | walking the dead| xthtreatx
concert review:::...
(11 | 08 | 2001 - 14:56 - reactions: 0) Bena
FluffFest 2001
Vlastnì trochu váhám nad smyslem reportu z plzeòského FluffFestu, na kterém jste urèitì byli úplnì všichni, protože to byl po roce opìt fest s vaší nejoblíbenìjší hudbou a skvìlá pøíležitost, jak znovu nalézt své dlouho ztracené kamarády. Jestli se pøece jen najde nìkdo, kdo si svou blbostí nechal ujít vše, co mìl tak blízko pod nosem, nech? se teï chytá za hlavu, ale radìji a? drží hubu, protože o takových ani nechci slyšet. No ale snad alespoò pro shrnutí…


Nádherné místeèko z minulého roku se strategickou polohou kempu hned v sousedství pøekrásného høbitova, bylo letos organizátory pøebito místem pøenádherným. A protože to nebyl festival jen tak ledajaký, nešlo o nic menšího, než o plzeòské výstavištì, èi alespoò jeho èást. To nahrávalo i tìm nejvìtším lenochùm a nìkolika málo vyhlášeným opilcùm, napájejícím se noc co noc v místní kolibì. Takovým pak staèilo vypotácet se po prohýøené noci okolo poledního ze svého vlastnoruènì zbudovaného pøístøešku a vpadnout pøímo do centra dìní. Jsem rád, že ti ménì zruèní ve stavìní obydlí, svìøili po loòských potopách ve svých stanech radìji vše do rukou nìkomu jinému a ubytovali se na studentských kolejích. Holt teplá sprcha každý veèer a vlastní záchod mìly pro mnohého návštìvníka zhýèkaného velkomìstským životem navrch. Pro nás, kteøí jsme zùstali v kempu, byl pro stanování k dispozici ohromný prostor, který se snad nakonec zaplnil do úplnì posledního plácku.


Centrem koncertního dìní se stal výstavní pavilon skleníkového typu, model osmdesátá léta, o kterém jsem si myslel, že se zaznìním prvních tónù vyklidí prostor nové výstavbì. Leè pánové z pupíkové crew to mìli vše dobøe spoèítáno, tudíž nám snad zùstane støecha nad hlavou i pro rok pøíští.


Když jsem vidìl sál, kde to vše mìlo probíhat, trochu jsem se obával, že prostor nemùže svou kapacitou ani náhodou staèit, protože mi to pøišlo být mnohem menší než loni. A to mìlo podle všeho pøijet podstatnì víc lidí než pøed rokem. Obavy se nakonec rozplynuly a sál staèil bohatì pro všech tìch, odhadem 1200 lidí. Velikou výhodou bylo i druhé patro, kam se nádhernì vešla distra a ještì zbyly mraky volného místa. Distribucí bylo letos o dost vìtší množství, ale øekl bych že pùvodnì jich asi bylo ohlášeno víc, než nakonec dorazilo. Jejich chyba!


Peníz, investovaný do ozvuèení prostoru se rozhodnì vyplatil, a tak si snad ani nedoslýchavý Kuèin z Napajedel nemohl stìžovat na nedostatek hluku. Svìtelný park byl rovnìž velmi bohatý, což nahrávalo všem, kdo si pøijeli své miláèky zvìènit na památku. Už vidím živì ty dlouhé zimní veèery strávené s albem plným fotek na jednom koleni a tøemi vnouèaty na koleni druhém spolu s nekoneèným vyprávìním o tom, co že to tam v té Plzni bylo tenkrát všechno k vidìní.


Asi nejvìtším problémem loòského festu byl nedostatek krmì pro všechny ty hladové podvyživené hardcore kids. Letos se už vaøením nedevastovaly nièí byty, nebo? se pøesunulo pøímo na místo èinu. Stánky byly hned dva – sendvièový a gulášový. Co jsme letos opravdu postrádali, byl stánek zmrzlináøský – velký to hit loòského festu. No a koneènì pro ty, kteøí si rozhýbávali svá tìla pøímo pod pódiem, musela být ještì navíc pøipravena další obèerstvovací stanice s tekutinovým sortimentem a navrch se sliènou obsluhou. Dosti nás mrzelo a ještì více organizátory, že se nepodaøilo uzavøít po dobu festivalu místní nálevnu, která tak pokazila celý zámìr, obejít se v místì festivalu po celý víkend alespoò bez tvrdého alkoholu. Škoda!




Náš tým, který už nemohl nedoèkavostí dospat dobrý mìsíc dopøedu, nevydržel takový nápor na své nervové ústrojí, a tak jsme již ve ètvrtek dostávali sodu od místních technaøù, jejichž párty byla moc hezkým soundtrackem, táhnoucím se celou nocí až do šesté hodiny ranní. Ještì jednou dìkuji za ty dvì hodiny, které jsem pøi tom vùbec mohl v desetiminutových sériích naspat.




Den 1


Okolo sedmé hodiny ranní jsem pochopil, že snažit se dále usnout nepovede nikam, a tak jsem šel radìji na obhlídku kempu. Ten se bìhem noci zaèal docela hezky plnit a v prùbìhu dopoledne již bylo jasné, že kvality FluffFestu se za ten uplynulý rok hezky rozkøikly.




Tréma mì zužuje pøed každou akcí. Jak by pan Fló øekl, je to mùj problém. Proto jsem si zkrátil èekání na zaèátek festu prací, klábosením a odbíháním na toaletu.


První den otevøeli tøeboòští Good riddance, totiž Suffer. Doufám, že kluci nebudou za tohle pøirovnání naštvaní. Mnì kdyby nìkdo øekl, že zpívám, nebo dokonce vypadám jako Eric Adams z Manowar, tak neodejde nepolíben. Všichni z nìèeho vycházíme a kdo øíká že ne, ten lže. Suffer pøedvedli profesionální výkon a sklidili zasloužené ovace. Další na paškále byli pražští Anyway. Tady si pøirovnávat netroufám, protože tahle kapela je dokonalým mixem všech divnokapel, které jsem pøestal sledovat v momentì, kdy se rozpadli Jawbreaker. Dobrej set, ale já èekal na jiný konì. Fratellanza, neboli politické bratrstvo z Itálie, byli na poslední chvíli výmìnou za krajany Receipt. Oldschool – no comment. A když píšu no comment, tak nepøidávejte! No a koneènì Esgmeq. Skandál ze západu Èech a zároveò první kapela, u který se mi stáhl žaludek napìtím. Opìt odskakuji na toaletu. Ïáblovi sluhové ve mnì vyvolávají stejný pocit napìtí pøed koncertem, jako Vitacit v letním kinì na pražském výstavišti koncem léta ‘89. A jedem! Sisi plive do publika a vše je jak má být. Mistr Lochman plive ze zadu na Sisiho. Uf, pekelná jízda. Teï teprve skuteènì zaèíná Flufffest 2001. Nemusíte mít doma jejich desku (i když už jen pro obal stojí za to), ale koncerty byste vynechávat nemìli. Tohle je punkrock! Živelnej, srdcervoucí a poøád do plnejch. Žádný divadlo. Cockroach z Holandska zahráli starej dobrej thrash. Vìtšinou mi tahle kapela pøipomínala Charlese Bronsona. Pamatujete si tu scénu, kdy postøílel všechny poulièní punkáèe lehkým kulometem?! Dobrej mazec, ale to se musí vidìt a ne sedìt doma… Kde vùbec byli všichni ti hezcí kluci ze Strakonic, kteøí vždycky tak drželi scénu? Pak hrála Valina. Valina hrála emo. Valina mnì nebavila. Po první výmìnì propoceného trikotu nastoupili tourpartneøi Cockroach, Mihoen, kteøí hráli rychlej polit hc, u kterýho mì zaujal hlavnì zpìv ala poslední model sekaèky od Mountfieldu. Lvmen, dobrý jako vždy, ale už by to chtìlo nový songy. A hlavnì trika. Pokud možno s poøádným koøenovým logem. Girlie Lvmen už nosí i fanynky Petra Spálenýho a cukrárny Viktora Sodomy (ten má alespoò ucházející pøíjmení). Strength approach je dobrej oldschool z Itálie, ale nevìnoval jsem mu dostateènou pozornost, diky rozcvièce pøed nadcházejícím setem. A je to tady! Ecowarmachine z Reichu - Heaven shall burn, aneb sjezd všech nejlepších kickboxerù a kickboxerek z Evropy i ze zámoøí. Blackmetal pøi kterém si ti otrlejší z vás užili spoustu legrace (zbytek zùstal stát s otevøenou pusou). Z existujícího videozáznamu rozlišuji v kotli následující profese: sanitáø, messenger, prodavaè z pornopùjèovny, akademik, manažer, pekaø, hudební vydavatel, knihovník, kriminalista, prodavaèka z Nìmecka, kterou hned následující den vyškolil pan Tlus?och pøi Cataract. Všechny tyto profese velice rychle pøijaly následující role: vìtrný mlýn, jednonohý námoøník, klasicky headbanger, kladivoun, kolotoèáø, potápìè. Bavili se všichni chlapci i dívky, mladí i staøí. A pak že violent dancing je nìjaká diskriminaèní záležitost. Kdo si koupil Lifeforce kompilaci a slyšel na ní nový song od Heaven shall burn, nazvaný jednoduše Fire, ten pochopil, že naše fyzické možnosti v letošním pitu, ještì zdaleka nedosáhly svého maxima. Endstand miluju. Hrajou rock‘n’roll v pøeneseném slova smyslu, ale ten veèer již byli bohužel nad moje síly.




Den 2


Pro toho, kdo si snad chtìl v sobotu býval trochu pospat, obstaralo velmi hezké probuzení nazvuèování rockového koncertu, v pøes øíèku ležícím otevøeném amfiteátru. Díky tomu se pak v prùbìhu celého dne potáceli po kempu ožralí hipíci, hledaje nejbližší pípu. Je mi vážnì záhadou, jak mohli jejich zástupy volnì korzovat pøes most, který byl uzavøen zátarasem a ještì hlídán ochrankou od rockfestu. Každopádnì jsem z jejich volného pohybu po naší èásti areálu nemìl ani trochu dobrý pocit. Pøednost však zøejmì dostal profit místního hospodského.


Únava z prvního dne již byla znát, a tak se lidi do sálu trousili velice z pozvolna bìhem prvních pár kapel.


Zaèalo se velice mírnì kapelou Waave. Tím pádem bylo ještì dost èasu na to, abychom se za jejich hudebního doprovodu nadále probírali z ospalosti (jiní z opilosti), pobíhali po sále ve snaze utratit své peníze za hudební nosièe oblíbených interpretù, èi zaopatøit si nìco podobného snídani. A je-li øeè o jídle, pak je na místì taková malá odboèka. Po jednom mírném zaváhání se špatným odhadem spotøeby sendvièù, vytvoøila se v sobotu u tohoto stánku obrovská fronta, která vlastnì neopadla až do konce festivalu. To také bylo terèem velké kritiky na adresu organizátorù a leckdo vytáhl i pøirovnání k roku minulému. Kdo mìl ale opravdu hlad, mohl si buï zajít do druhého stánku, nebo se nakrmit z vlastních zdrojù a to bez fronty. Pøi tak velkém množství lidí by zøejmì ke spokojenosti všech muselo být kuchyní alespoò pìt, což je, jak snad každý pochopí, jen tìžko realizovatelné.


První rozhýbávání nastalo pøi následující kapele. Strakoniètí Underfire nikdy nemìli žádné vìtší výkyvy ve svých koncertních výkonech a tak ani tento koncert nebyl výjimkou. Nepochybuji o tom, že dozajista probìhl i nìjaký ten cover, který i po deseti letech dokáže rozproudit nejednoho sportovce. Hned po nich následovalo pro mì asi nejvìtší pøekvapení letošního festu – Fear my thoughts z Nìmecka. Popiska na letáèku hlásala, že mùžeme oèekávat nìco v duchu Kiss it goodbye, což mì ani zas tak moc nenavnadilo. No a nakonec se z toho vyklubal hodnì dobrej živelnej a ještì navíc heavy metalovì melodickej chaotickej mosh. Mimochodem jejich cd je skuteènì parádní a na své si pøi jeho poslechu pøijde nejen otrlý newschooler. Z Ravelin 7 se již pøed èasem stala záležitost jen pro ty nejvìtší šílence. To však já nejsem, tudíž prchám pøed tímto rock’n’rollokøikochaotiko-trhaèem mejch ušních bubínkù spolu s dalšími zdìšenými ven. Vypadalo to témìø jak na obalu desky od Locust. Na moskevské Unconform se tìšili skoro všichni. Jejich kazeta s texty v azbuce dostala každého již v prùbìhu minulého roku. Leckdo pak promrskával slovíèka a øíkanky, které utkvìly v pamìti ještì ze školních lavic. Vìtšinì lidí šly ale o mnoho lépe pohyby v pitu, než luštìní podivných písmenek a vše pak podle toho náležitì zúroèili pøi jejich místním vystoupení. Thema 11 byla jako vždy tvrdým oøíškem pro nejednoho. Já pøišel akorát tak vèas na Markovo povinné znièení nástroje. Dostala, co si zasloužila, to si buïte jisti. Franklin lakes jsem snad ani nevidìl a jestli ano, tak na mì asi vùbec nezapùsobili. Fakt nevim. Od Sunrise z Polska jsem si dost sliboval od chvíle, co jsem slyšel jejich poslední desku. Na druhou stranu oni na živo nikdy nebyli nic moc, tak jsem byl pln napìtí, jak to bude vypadat tentokrát. Hudební kvality jednoznaènì potvrdili a já si tak pro sobotní den pøišel podruhé na své. Teï už jsem si zaèínal opravdu vybírat, jaké kapely mi stojí za shlédnutí. Kids like us takovou kapelou nebyli, takže na to, jak hráli se zeptejte nìkoho jiného. Švýcarští Cataract, aè na západì dost známí, asi doposud mnoho místních neoslnili. Jejich první dvì nahrávky mají sice vzestupnou kvalitu, ale od té doby, co jsem je vidìl jednou živì, jsem se jim radìji velkým obloukem vyhýbal. Doufal jsem, že snad tentokrát pøedvedou na pódiu nìco lepšího než poslednì a jak se zdá, výmìna zpìváka jim jenom prospìla. Poslouchat je doma z desky by mì moc nebavilo, ale jak jsme se sami pøesvìdèili, hýbat se na jejich muziku dá velice dobøe. A už tu byla jednoznaènì nejvìtší tragédie celého festu, kapela Vitamin X. Jednak všechny dost zaskoèilo, že tahle partièka, aè mnohými velmi oblíbená, neumí vlastnì vùbec hrát. Zøejmì jediným dùvodem velké obliby u sXe youth crew je právì a jedinì to „X“ v názvu kapely. Témìø nadlidským úkolem se pak stalo rozpoznávání coveru od Minor Threat. Pánové, to teda byla bída!!! A jak už to tak bývá na festivalu s tolika kapelama, musí alespoò jedna z nich nìco naprosto znièit. A byli to opìt Vitamin X, kterým se to podaøilo dokonale. Jestli se nemýlím, skonèili u skóre dva odposlechy a tøi mikrofony (pokud se pletu, tak mì opravte). Kluci z Fluff crew se samozøejmì snažili uchránit, co se dalo, protože jestli to nìkdo nepochopil, byli to pak oni, kteøí museli znièené vìci uhradit. Jejich snaha byla taková, aby se na pódiu pohybovalo co nejménì nièících lidí, strhávajících s sebou zpìt do kotle vše, co jim stálo v cestì. To se setkalo s absolutním nepochopením mnohých tupých hlav pod pódiem, majících za to, že jim je bránìno v tom, užívat si koncert naplno a že praktiky organizátorù nejsou v souladu s hardcore etikou. Proto se jali napadat všechny, kteøí svým tìlem bránili aparaturu. Nevím, zda po malém vysvìtlení ze strany organizátorù všichni dotyèní pochopili, co to znamená respektovat druhé a cizí majetek, ale doufám, že pokud tomu tak není, již se s nimi v Plzni vícekrát nesetkáme.


Pak už tady ale byl závìr tohoto dne v podání nìmeckých Caliban. I vìtšina tìch, kteøí s kapelami podobného ražení nejsou moc za dobøe, musela smeknout pøed jejich výkonem. Kdo je tady vidìl vùbec poprvé, byl jejich kvalitami evidentnì dost zaskoèen. Není divu. Pokud byste je snad chtìli zhlédnout bìhem jejich dvou koncertù v Japonsku, museli byste se pøed pódiem maèkat s dalšími 30 000 lidmi. Kdo se nebál nìjakých tìch modøin (konec koncù vždy? už byl pøed námi jenom jeden jediný den) a užíval si jejich show v pitu, ten nemohl v žádném pøípadì vynechat skvìlou wall of death by Mr. Sheep. Ještì že nás již pro dnešek neèekala žádná další kapela, ale pouze noèní koupel v nedalekém rybníku Boleváku.




Den 3


Chtìl bych vidìt nìkoho, kdo se do tohoto dne probudil naprosto svìží, vyspalý a fit. Náš pøípad to tedy rozhodnì nebyl, a tak jsme posedávali kde se dalo, hlavy nám padaly únavou a oèi se klížily. Bylo jasné, že dnešní den už žádné velké dovádìní neprobìhne, spíš bude pøíležitost, popovídat si v klidu s tìmi, na které jsme zatím nemìli dostatek èasu.


Mnohým z nás se koneènì podaøilo na nìkolikátý pokus zhlédnout domácí Climatizado. Tahle kapela byla opøedena lehkým oparem záhadnosti, takže nás bylo opravdu dost, kteøí jsme se tìšili, co z toho nakonec vyleze, až je koneènì uvidíme. Já osobnì jsem byl nad míru spokojen a jejich vystoupení plné kláves a samplù mì hodnì bavilo. Litoval jsem však, že jejich show byla tak krátká. Dussander ohlásili svùj koncert jako poslední ve staré sestavì i pod tímto jménem. Dnes znìli tak nìjak podivnì mdle. Kde byla chyba, nevím, ale kdyby byl zvuk trochu hutnìjší, urèitì by z toho mohl být jeden z jejich lepších koncertù. Jakpak asi budou znít, až je uvidíme pøíštì s novou tváøí? Nechme se pøekvapit. Jihoafriètí Groinchurn mi po poslechu jejich mp3 pøipadali být docela slibní, ale všichni, kteøí je již nìkdy vidìli, byli názoru zcela opaèného. Musím jim dát za pravdu. Tenhle metal mì vùbec nezaujal. Netbrake a Durango 95 jsem trávil nìkde mimo sál, protože už jsem toho mìl docela dost a radši jsem šetøil zbytky svých sil. Lehké rozèarování do sálu vnesli až domácí Gride. Našince samozøejmì zaskoèit nemohli, ale nejeden cizozemec se s notnou mírou zaujetí zaposlouchal alespoò do èásti jejich rychle odsýpajícího setu. Newborn pro mì z poèátku moc velkým lákadlem nebyli, neb jejich singl, aè mnohými do nebe vychvalován, mì ani trochu nezaujal. Živì je však mnoho z tìch jejich kytarovì onanistických pasáží potlaèeno a vše zní pìknì ostøe. Vždy? také za struny tahají nìkteøí èlenové, z loòského festu známých Dawncore. K tomu trocha hezky ryèného zpìvu/køiku, no a jak se nám to nakonec líbilo… Další na øadì byl malý prostøih zpìt do minulého tisíciletí v podání nìmeckých hvìzdièek Highscore. To co zde pøedvedli, bylo o mnoho lepší, než jejich show na Strahovské Sedmièce pár dní pøedtím. Zkrátka poctivej oldschool. Pøed švédskou kapelou Leiah opìt prchám ven. Urèitì to není kapela, kterou bych musel vidìt pravidelnì za sebou už ètvrtým rokem. Kdo má rád poklidný uspávající emo, ten ale nemohl být zklamán a mùže si to znovu zopakovat za týden v Ieperu. A koneènì to pøišlo! Už jsem se obával, že se z té celodenní unavenosti nedokážu nikdy probrat, ale Burden mì znovu dovedli do varu. Tomuhle já øíkám progresivní oldschool. Agresivní jako prase, šílenej kytarista a zpívající tlouštík, kterej i pøes svou nadváhu ví, jak rozjet kvalitní mosh. Více takových kapel!!! Pak už na všechny, kteøí ještì dokázali vydržet, èekalo úplnì poslední hudební tìleso. Pøed jejich koncertem se mezi všemi rozšíøila obstojná kachna, že Facedown teï hrají rock. Jelikož i my jsme byli touto zprávou zasaženi, ani jsme už s nimi nepoèítali. Možná že nové songy téhle kapely znìjí chvílemi nìžnìji, ale zvrat pøijde vždy v pravý èas, a tak si všichni, kteøí je kdy døíve slyšeli a mìli rádi, mohli v klidu oddechnout a se slzami v oèích se ubírat zpìt do svých domovù.




Dìkuji všem, kteøí jakkoliv napomohli tomu, aby tato akce mohla probìhnout i všem, kteøí se plahoèili leckdy velikou dálku a to jen kvùli kapelám, které mají rádi a kamarádùm, které snad nejpozdìji za rok znovu naleznou na stejném místì.




Ondra & Ivan


 
reactions:
bute prvn kdo zde zanech svj nzor
| add | show all | show article |
actual concerts:::...

search:::...fulltext
  GO

reklama:::...
Hledte nkoho na vytvoen www strnek? Nebo potebujete eshop? Mrknte sem, nebo kontaktujte sonic@czechcore.cz.

printing:::...
Text version for printing





© Centauri Production - designed by Budd